Přiznám se, že článek o návratu marxistické
argumentace, který zmiňuje kolega Pytela, mi unikl. To je neodpustitelné a
lituji toho, musím se zamyslet nad svým nečasem, tj. NEsprávně využitým časem. Tímto skromným příspěvkem se
pokusím svůj prohřešek napravit.
Po přečtení článku (ze dne 1. 3. 2012, www.idnes.cz, autoři Stanislav
Balík a Jiří Hanuš „Příliš revoluce – Marxistická argumentace se vrátila
v plné síle“) jsem se skutečně ujistila datem jeho zveřejnění, neboť jsem opravdu
měla pocit „deja vu“. Na první pohled pozitivní myšlenka, kdy jsem měla pocit,
že mi je cca o 25 let méně, na druhé straně mrazení v zádech (a nejednalo
se o průvan). Těch 25 let oželím, do té doby bych se vrátit nechtěla.
Žijeme v demokratické zemi a zveřejnění
názorů je možné. S ohledem na rozvoj dialogu obou zúčastněných stran je naopak
odlišný názor vítán a respektován, neboť může diskuzi posunout správným směrem,
druhé straně umožní uspořádat si myšlenky a argumenty, a použít je relevantním
způsobem. To je základ demokratické diskuze.
Zarazilo mne, že autoři uvedeného článku
popisují týden neklidu jako radikalizaci akademické obce. Autoři působí na
Masarykově univerzitě? Působí jako akademici?
Pokud ano, jak se dívají do očí radikálním studentům a kolegům, které
denně potkávají? Kolegům, které označují jako ty, jež samotné studenty
povzbuzují k radikálním činům? Ano souhlasím s tvrzením, že svět není
černobílý. Snaha o vyvolání diskuze o uvedených návrzích předložených zákonů
byla, je a bude. O tom není pochyb. Také ji obě strany, jak akademická obec,
tak předkladatelé neustále skloňují ve všech pádech. Ovšem proč ze strany
předkladatele těchto návrhů neustále zní obehraná deska, která přeskakuje vždy
na jednom místě, a to že diskuze je vedena nevhodným způsobem. Okamžitě mne
napadne spojení – tento způsob komunikace je poněkud nešťastný. Proč
v týdnu neklidu je naopak představitel MŠMT v klidu? Proč náměstek
MŠMT představuje na ČT24 (Interview, 29. 2. 2012) návrh VŠ zákona a informace,
které veřejně prezentuje, se neshodují s písemným návrhem uvedeného
zákona? Jak je možné, že takové desinformace mohou prezentovat ti, jež tento
návrh předkládají? Kdo si uvedený text přečetl, byť jen jednou, pochopí, že to
je podivné. Co si má akademická obec myslet? Příliš mnoho otázek? Ano! Právě to
mnohé aktivuje. Tedy ty, které my akademici vychováváme k bystřejšímu
intelektuálnímu rozlišování a vedeme k poznání. A je vidět, že to děláme dobře!
Je skvělé, že studenti i akademici vyjadřují svůj názor k něčemu, co se
jich týká. To je snad samozřejmé v demokratické společnosti? Předložené
návrhy zákonů vzbuzují řadu emocí, ale především velké množství otázek. To je
přirozené. A je moc dobře, že tyto otázky zní veřejně. Nenechme se ukolébat
nevědomostí. Pak by se nám mohlo snadno stát, že budeme číst o tom, že žijeme
v nejideálnějším světě. Ale co tento pojem vlastně obsahuje?
Akademická obec je velmi dobře informovaná!
Neočekává sdělení o nejideálnějších a nejoptimálnějších stavech, které ji
čekají.
To už tady bylo.
prof. Ing. Petra Šulcová, Ph.D.
Univerzita Pardubice
