Děkovný inzerát

Po týdnu neklidu, který se uskutečnil v poklidu, je třeba poděkovat. Komu? VŠEM! Na prvním místě studentům – jejich invenčnímu přístupu, zvolenému nadhledu a typickému studentskému humoru. To vše zkombinováno skutečně neskutečně. Ocenění hodné minimálně „Českého lva“. DÍKY.

Dále patří poděkování současnému představiteli MŠMT, jehož vskutku osobitý přístup zvýšil informovanost celé akademické obce, a to velmi výrazným způsobem. Dále napomohl pevnému spojení akademické obce, které vyústilo ve skvěle koordinovaný postup (někdo by možná použil označení „zmanipulované kolonie parazitů“), což by bez přítomnosti tak charismatické osobnosti zcela jistě nebylo možné. Kdo se může pochlubit takovým úspěchem? Vzniklé spojení (akademické obce nikoliv s aktivátorem) je pevné, všeobecná informovanost vysoká (v tomto směru se však názory rozcházejí) a zájem veřejnosti ohromný (ať pozitivní či negativní). To je třeba ocenit!

Výsledkem je, že všichni volají po diskuzi – mocné to slovo. Ovšem odpovědí je pouhé konstatování, že diskuze je vedena nevhodným nebo nešťastným způsobem. Máme v tak moderní době plné informačních technologií a komunikačních vymožeností problém? Zamysleme se! Kde je chyba ve spojení? Na straně příjemce? A kdo je skutečný příjemce v této situaci?

Je třeba zveřejnit další inzerát?

Hledá se správný a odpovědný komunikační článek. Značka – spěchá!


Petra Šulcová

REAKCE: Reakce na článek „Příliš revoluce – Marxistická argumentace se vrátila v plné síle“

Přiznám se, že článek o návratu marxistické argumentace, který zmiňuje kolega Pytela, mi unikl. To je neodpustitelné a lituji toho, musím se zamyslet nad svým nečasem, tj. NEsprávně využitým časem. Tímto skromným příspěvkem se pokusím svůj prohřešek napravit.

Po přečtení článku (ze dne 1. 3. 2012, www.idnes.cz, autoři Stanislav Balík a Jiří Hanuš „Příliš revoluce – Marxistická argumentace se vrátila v plné síle“) jsem se skutečně ujistila datem jeho zveřejnění, neboť jsem opravdu měla pocit „deja vu“. Na první pohled pozitivní myšlenka, kdy jsem měla pocit, že mi je cca o 25 let méně, na druhé straně mrazení v zádech (a nejednalo se o průvan). Těch 25 let oželím, do té doby bych se vrátit nechtěla.

Žijeme v demokratické zemi a zveřejnění názorů je možné. S ohledem na rozvoj dialogu obou zúčastněných stran je naopak odlišný názor vítán a respektován, neboť může diskuzi posunout správným směrem, druhé straně umožní uspořádat si myšlenky a argumenty, a použít je relevantním způsobem. To je základ demokratické diskuze.

Zarazilo mne, že autoři uvedeného článku popisují týden neklidu jako radikalizaci akademické obce. Autoři působí na Masarykově univerzitě? Působí jako akademici?  Pokud ano, jak se dívají do očí radikálním studentům a kolegům, které denně potkávají? Kolegům, které označují jako ty, jež samotné studenty povzbuzují k radikálním činům? Ano souhlasím s tvrzením, že svět není černobílý. Snaha o vyvolání diskuze o uvedených návrzích předložených zákonů byla, je a bude. O tom není pochyb. Také ji obě strany, jak akademická obec, tak předkladatelé neustále skloňují ve všech pádech. Ovšem proč ze strany předkladatele těchto návrhů neustále zní obehraná deska, která přeskakuje vždy na jednom místě, a to že diskuze je vedena nevhodným způsobem. Okamžitě mne napadne spojení – tento způsob komunikace je poněkud nešťastný. Proč v týdnu neklidu je naopak představitel MŠMT v klidu? Proč náměstek MŠMT představuje na ČT24 (Interview, 29. 2. 2012) návrh VŠ zákona a informace, které veřejně prezentuje, se neshodují s písemným návrhem uvedeného zákona? Jak je možné, že takové desinformace mohou prezentovat ti, jež tento návrh předkládají? Kdo si uvedený text přečetl, byť jen jednou, pochopí, že to je podivné. Co si má akademická obec myslet? Příliš mnoho otázek? Ano! Právě to mnohé aktivuje. Tedy ty, které my akademici vychováváme k bystřejšímu intelektuálnímu rozlišování a vedeme k poznání. A je vidět, že to děláme dobře! Je skvělé, že studenti i akademici vyjadřují svůj názor k něčemu, co se jich týká. To je snad samozřejmé v demokratické společnosti? Předložené návrhy zákonů vzbuzují řadu emocí, ale především velké množství otázek. To je přirozené. A je moc dobře, že tyto otázky zní veřejně. Nenechme se ukolébat nevědomostí. Pak by se nám mohlo snadno stát, že budeme číst o tom, že žijeme v nejideálnějším světě. Ale co tento pojem vlastně obsahuje?

Akademická obec je velmi dobře informovaná! Neočekává sdělení o nejideálnějších a nejoptimálnějších stavech, které ji čekají.

To už tady bylo.

prof. Ing. Petra Šulcová, Ph.D.

Univerzita Pardubice 

AKTUALITA: Tisková konference Studentské komory Rady vysokých škol dne 2. 3. 2012

Milí neinformovaní, informovaní a protestující kolegové,

přidávám odkaz na tiskovou konferenci Studentské komory Rady vysokých škol (pod reportáží Lukáše Dolanského), kde naleznete nejen zhodnocení „Týdne neklidu“, ale také vyjádření k údajnému odmítnutí jednání studentů s MŠMT a informace o skutečném jednání reprezentací vysokých škol s ministrem Josefem Dobešem a premiérem Petrem Nečasem. 

Video z TK naleznete zde

REAKCE: Ztroskotanci a samozvanci

Otevřel jsem si deník MF Dnes ze dne 1. 3. 2012 a hned na první straně nalezl úvodní palcový titulek "Studenti křičí, že jim stát bere svobodu". Uvnitř listu velký komentář opět s palcovým titulkem "Příliš revoluce", s podtitulkem "Marxistická argumentace se vrátila v plné síle" a obrázkem hlavy K. Marxe. Autoři Stanislav Balík a Jiří Hanuš (uvádějí, že působí na Masarykově univerzitě) se zabývají předloženými věcnými záměry zákonů týkajících se vysokých škol a „radikalizací učitelské a studentské vysokoškolské obce“. Článek je stylisticky odbytý, a zdá se, že byl psán ve spěchu (doufám, že na objednávku). Nevadí mně, že autoři mají odlišný a vyhraněný názor, výhrady mám ale k tomu, jaké nesmyslné konstrukce a konotace při své argumentaci používají. Během čtení článku na mě dýchla atmosféra 70. let minulého století. Přidám-li k tomu výrok prezidenta „Vysokoškolští studenti bezplatným studiem parazitují na zbytku společnosti“, je můj pocit návratu Normalizace velmi autentický. Jen pro připomenutí – deník Rudé právo dne 12. ledna 1977 uveřejnil velký (a dnes již pověstný) redakční článek s názvem „Ztroskotanci a samozvanci“ zaměřeným proti Chartě77. V něm se mimo jiné uvádí „Tito samozvanci pohrdající lidem, jeho zájmy, jím volenými zastupitelskými orgány si osobují právo zastupovat náš lid, žádají »dialog s politickou a státní mocí« a dokonce chtějí hrát úlohu jakéhosi »prostředníka v případných konfliktních situacích«“. Nepřipomíná Vám to něco? Nemáme se začít opět bát?

Prof. Ing. Oldřich Pytela, DrSc.
Univerzita Pardubice

Článek v MF Dnes z 1. 3. 2012:

STUDENTI V MÉDIÍCH: Pardubičtí studenti v Praze protestovali proti reformě

Zdroj: Pardubický deník, 1. 3. 2012

STUDENTI V MÉDIÍCH: Pardubičtí studenti besedovali, hradečtí vyšli do ulic

Zdroj: MF Dnes, příloha Pardubický kraj, 1. 3. 2012

Poděkování za Noc Univerzit 28. 2. 2012

Ač s mírným zpožděním, přece bychom touto cestou velice rádi vyjádřili upřímné poděkování všem přednášejícím účastníkům pardubické Noci univerzit, která se konala v Aule Arnošta z Pardubic dne 28. února 2012. Na zmíněné akci k tomu v mnoha případech nebyla dostatečná příležitost.

Dále bychom chtěli poděkovat všem kolegům, kteří se aktivně zapojili do organizační pomoci při realizaci jak přednáškového cyklu v univerzitní aule, tak studentského workshopu, který probíhal v garážích pod aulou. Jeho výsledkem byla celá řada krásných a vtipných transparentů, které následně při středečním pražském pochodu byly rozhodně vidět.

V neposlední řadě patří náš dík také pracovníkům Konferenčního centra Univerzity Pardubice, kteří zejména po technické stránce zajistili bezproblémový průběh celého večera.

Děkujeme!

Za PASTI

Dita, Honza, Láďa, Šárka a Zdeněk