REAKCE: Reakce na článek „Příliš revoluce – Marxistická argumentace se vrátila v plné síle“

Přiznám se, že článek o návratu marxistické argumentace, který zmiňuje kolega Pytela, mi unikl. To je neodpustitelné a lituji toho, musím se zamyslet nad svým nečasem, tj. NEsprávně využitým časem. Tímto skromným příspěvkem se pokusím svůj prohřešek napravit.

Po přečtení článku (ze dne 1. 3. 2012, www.idnes.cz, autoři Stanislav Balík a Jiří Hanuš „Příliš revoluce – Marxistická argumentace se vrátila v plné síle“) jsem se skutečně ujistila datem jeho zveřejnění, neboť jsem opravdu měla pocit „deja vu“. Na první pohled pozitivní myšlenka, kdy jsem měla pocit, že mi je cca o 25 let méně, na druhé straně mrazení v zádech (a nejednalo se o průvan). Těch 25 let oželím, do té doby bych se vrátit nechtěla.

Žijeme v demokratické zemi a zveřejnění názorů je možné. S ohledem na rozvoj dialogu obou zúčastněných stran je naopak odlišný názor vítán a respektován, neboť může diskuzi posunout správným směrem, druhé straně umožní uspořádat si myšlenky a argumenty, a použít je relevantním způsobem. To je základ demokratické diskuze.

Zarazilo mne, že autoři uvedeného článku popisují týden neklidu jako radikalizaci akademické obce. Autoři působí na Masarykově univerzitě? Působí jako akademici?  Pokud ano, jak se dívají do očí radikálním studentům a kolegům, které denně potkávají? Kolegům, které označují jako ty, jež samotné studenty povzbuzují k radikálním činům? Ano souhlasím s tvrzením, že svět není černobílý. Snaha o vyvolání diskuze o uvedených návrzích předložených zákonů byla, je a bude. O tom není pochyb. Také ji obě strany, jak akademická obec, tak předkladatelé neustále skloňují ve všech pádech. Ovšem proč ze strany předkladatele těchto návrhů neustále zní obehraná deska, která přeskakuje vždy na jednom místě, a to že diskuze je vedena nevhodným způsobem. Okamžitě mne napadne spojení – tento způsob komunikace je poněkud nešťastný. Proč v týdnu neklidu je naopak představitel MŠMT v klidu? Proč náměstek MŠMT představuje na ČT24 (Interview, 29. 2. 2012) návrh VŠ zákona a informace, které veřejně prezentuje, se neshodují s písemným návrhem uvedeného zákona? Jak je možné, že takové desinformace mohou prezentovat ti, jež tento návrh předkládají? Kdo si uvedený text přečetl, byť jen jednou, pochopí, že to je podivné. Co si má akademická obec myslet? Příliš mnoho otázek? Ano! Právě to mnohé aktivuje. Tedy ty, které my akademici vychováváme k bystřejšímu intelektuálnímu rozlišování a vedeme k poznání. A je vidět, že to děláme dobře! Je skvělé, že studenti i akademici vyjadřují svůj názor k něčemu, co se jich týká. To je snad samozřejmé v demokratické společnosti? Předložené návrhy zákonů vzbuzují řadu emocí, ale především velké množství otázek. To je přirozené. A je moc dobře, že tyto otázky zní veřejně. Nenechme se ukolébat nevědomostí. Pak by se nám mohlo snadno stát, že budeme číst o tom, že žijeme v nejideálnějším světě. Ale co tento pojem vlastně obsahuje?

Akademická obec je velmi dobře informovaná! Neočekává sdělení o nejideálnějších a nejoptimálnějších stavech, které ji čekají.

To už tady bylo.

prof. Ing. Petra Šulcová, Ph.D.

Univerzita Pardubice