Reakce

V této rubrice najdete reakce studentů na současné problémy ohledně přípravy vysokoškolské reformy a další témata týkající se problematiky vysokoškolského vzdělávání. PŘISPĚJTE I VY!

Z tiskové zprávy MŠMT o podpoře technického vzdělávání

Poslední dobou jsme stále více ovlivňováni názory politiků a zástupců průmyslových podniků, kterak je důležité podporovat technické obory na našich středních a zejména vysokých školách. Nezastírám přitom, že můj názor na tuto skutečnost je nejspíš ovlivněn faktem, že se pohybuji na druhém břehu naší "vzdělané" společnosti, tedy v táboře společensko-humanitním (nebo humanitárním? /MUDr. Přemysl Sobotka, debata prezidentských kandidátů ČT, 7. 1. 2013/). Nicméně způsob, jakým je prezentována ona potřeba najednou vychovat a vzdělat co nejvíce odborníků v technických oborech na úkor nepotřebných filosofů, historiků či lingvistů, mě přece jen trochu udivuje. Na jednu stranu je nutné souhlasit s tím, že počty absolventů humanitních oborů jsou poměrně vysoké a začínají převyšovat nabídku adekvátních pracovních pozic (připusťme, že fluktuace pracovníků v kulturních a paměťových institucích není příliš vysoká), na druhou stranu bylo možné tento trend poměrně zřetelně a se značným předstihem předpokládat, přičemž právě politická elita této země, potažmo samo ministerstvo školství více než velkoryse onen trend dlouhou dobu podporovalo především způsobem financování vysokého školství v minulých letech (kapitační systém atd.). Řešení této situace na základě jakýchsi tendenčních "kampaní", kdy budeme každých pár let podporovat jiné obory podle toho, jaká situace (poptávka/nabídka) na trhu práce právě panuje, a co hůř, které odvětví přinese bezedné státní pokladně nejvíce peněz, je trochu nešťastné. Žádné plánování vzhledem k populačnímu vývoji společnosti, minimální podpora tradiční kultury země a kultury obecně (potřeba humanitně vzdělaných odborníků) atd. Ano, angličtinu dnes může učit i inženýr z MATFYZu, proč tedy vzdělávat anglisty. Podívejme se na vyjádření pana ministra Fialy na jednání s ministrem průmyslu a obchodu a se zástupci Fóra průmyslu a vysokých škol (technických, pozn. aut.) dne 7. 5. 2013:

„Naše děti mají problémy s matematikou i technickými předměty, což má následně dopad na strukturu studia, výběr povolání i na úspěšnost České republiky na globálních trzích. Je důležité, že už o tomto problému jen nemluvíme, ale že společně děláme konkrétní kroky k jeho nápravě,“ uvedl Fiala. (celá zpráva ZDE)

A jak si toto tvrzení má čtenář vysvětlit? Znamená to, že naše děti vynikají v českém jazyce, dějepise nebo občanské nauce, a proto odcházejí studovat humanitní obory, místo aby podpořily ekonomiku země a šly raději studovat něco užitečného? Zřejmě ano, naše děti "vůbec nemají" problémy s českým jazykem a s vyjadřováním obecně, je to patrné dnes a denně, zvláště ti, co pracují na filozofických a humanitních fakultách vysokých škol by mohli vyprávět. Možná to jen není už tak důležité, jako dřív. Proto, ať žijí SMS, smajlíky a Facebook, hlavně se všichni učte počítat a rýsovat, ať ten náš stát z vás taky něco má :-(.

Ladislav Nekvapil, 16. 5. 2013

Zvůle ministra (dopis doc. Tomáše Petráně děkanovi FF UPa a iniciativním studentům)

Spectabilis pane děkane,

nerad obtěžuji s věcí, která se netýká přímo běhu fakulty, ale nemám kontakt na studenty, kteří pořádali Týden neklidu. Považuji za alarmující, že týden po ukončení zmíněného Týdne ministr školství arogantně zasáhne do akademických svobod tím, že nerespektuje doporučení akreditační komise. Svým postupem v případě svévolného prodloužení akreditace v případě Fakulty právnické ZČU v Plzni prakticky potvrdil, že reformy směřují přesně tím směrem, proti kterému jsme minulou středu veřejně vystoupili před Úřadem vlády. Apeluji na kolegium děkana i na studenty, kteří mne velmi potěšili svou iniciativou v případě Týdne neklidu a se kterými jsem se setkal i v Praze na manifestaci, abychom neustávali v důsledném poukazování na kroky ministra školství, směřující k uvržení vysokých škol do područí politiků, stranických úředníků a businessmanů. Ministr svým dnešním rozhodnutím potvrdil naše oprávněné obavy a ukázal dopad reformy, která směřuje k okleštění akademických svobod, přehlížení veřejného zájmu v oblasti vzdělání, k despektu k vědění a poznání, tedy k naprosté ignoraci rozhodnutí či doporučení vzdělaných odborníků. Ve svém důsledku vede přehlížení těchto signálů k dalšímu rozkladu naší společnosti, jehož dopad si neumíme ani představit.

S přáním hezkého weekendu a prosbou o přeposlání iniciativním studentům
Tomáš Petráň
(9. 3. 2012)

Ztroskotanci a samozvanci

Otevřel jsem si deník MF Dnes ze dne 1. 3. 2012 a hned na první straně nalezl úvodní palcový titulek "Studenti křičí, že jim stát bere svobodu". Uvnitř listu velký komentář opět s palcovým titulkem "Příliš revoluce", s podtitulkem "Marxistická argumentace se vrátila v plné síle" a obrázkem hlavy K. Marxe. Autoři Stanislav Balík a Jiří Hanuš (uvádějí, že působí na Masarykově univerzitě) se zabývají předloženými věcnými záměry zákonů týkajících se vysokých škol a „radikalizací učitelské a studentské vysokoškolské obce“. Článek je stylisticky odbytý, a zdá se, že byl psán ve spěchu (doufám, že na objednávku). Nevadí mně, že autoři mají odlišný a vyhraněný názor, výhrady mám ale k tomu, jaké nesmyslné konstrukce a konotace při své argumentaci používají. Během čtení článku na mě dýchla atmosféra 70. let minulého století. Přidám-li k tomu výrok prezidenta „Vysokoškolští studenti bezplatným studiem parazitují na zbytku společnosti“, je můj pocit návratu Normalizace velmi autentický. Jen pro připomenutí – deník Rudé právo dne 12. ledna 1977 uveřejnil velký (a dnes již pověstný) redakční článek s názvem „Ztroskotanci a samozvanci“ zaměřeným proti Chartě77. V něm se mimo jiné uvádí „Tito samozvanci pohrdající lidem, jeho zájmy, jím volenými zastupitelskými orgány si osobují právo zastupovat náš lid, žádají »dialog s politickou a státní mocí« a dokonce chtějí hrát úlohu jakéhosi »prostředníka v případných konfliktních situacích«“. Nepřipomíná Vám to něco? Nemáme se začít opět bát? 

Prof. Ing. Oldřich Pytela, DrSc. (Univerzita Pardubice)

Celý článek naleznete ZDE

Dopis prof. Petry Šulcové PASTI

Vážení členové Pardubické studentské iniciativy, 

ráda bych alespoň touto formou vyjádřila poděkování za vaši aktivitu, která pomohla rozšířit informovanost studentů Univerzity Pardubice a mobilizovala jejich aktivní zájem o současné dění kolem připravovaných věcných záměrů zákona o vysokých školách a zákona o finanční pomoci studentům. A to nejen organizací informační schůzky (21. 2. 2012), která odstartovala přípravy k další akci. Oceňuji, jak se vám povedlo připravit Noc univerzit, která se uskutečnila 28. 2. 2012. Zajímavý program zaujal nejen studenty, ale také akademické pracovníky, neboť diskuze po jednotlivých příspěvcích byla opravdu bohatá. Na tomto místě je třeba také poděkovat všem přednášejícím, kteří si připravili své příspěvky a přednesli je v poněkud netradiční době, než bývá obvyklé na akademické půdě. Noc univerzit je zcela jistě úspěšnou akcí, na kterou budou vzpomínat nejen organizátoři, ale všichni účastníci. (pokračování zde)

Myslí to pravice s podporou vzdělanosti vážně?

Z volebního programu TOP09

Vláda je přesvědčena, že úroveň vzdělání, vědecké a výzkumné činnosti předurčuje budoucí konkurenceschopnost země. Jejich podpora je tedy prvořadou strategickou investicí. Vedle nezbytného objemu prostředků je proto nutné úzkostlivě dbát na efektivitu jejich vynakládání. Vláda bude prosazovat systém, který povede k co nejodpovědnějšímu hospodaření a podpoře excelence.

Z volebního programu ODS

Rozvoj vzdělávání a školství je prioritou. S rostoucím vzděláním se zvyšuje možnost uplatnění. Smyslem naším politiky je vytvořit takové prostředí, ve kterém si občané najdou svou vlastní vzdělávací cestu – a to v jakémkoli věku.

Chápu-li to dobře, TOP 09 ve volebním programu neříká, že bude snižovat celkový objem prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu na vzdělání, pouze říká, že zajistí jejich efektivnější distribuci. Také ODS ve svém volebním programu prohlašuje vzdělání za svou prioritu. Přesto je to zejména ministr financí za TOP 09 a premiér za ODS, kteří vyhrožují vysokým školám poklesem přidělených finančních prostředků, který nemá v novodobé historii země obdoby. (pokračování zde)

Zákon o vysokých školách na márách

Něco na úvod:

Začalo se o tom mluvit před lety, prošlo to náročným vývojem a prozatím to skončilo předložením věcného záměru zákona o vysokých školách k projednání Vládě České republiky. Co je to? No přece to, čemu se vznešeně říká „reforma vysokého školství“ nebo „reforma vysokých škol“ (upozorňuji, že oba termíny nemají zcela totožný obsah). Od počátečních (a věřím, že poctivě míněných) záměrů se obsah oněch pojmů vyprázdnil. To sice není dobře, ale lze to napravit. Horší je, že se tyto vyprázdněné pojmy staly prostředkem pro často neoprávněnou kritiku hraničící s pomluvou, někdy rovnou nástrojem buzerace (prosím, promiňte mně to slovo, ale přiléhavější mě nenapadá) vysokých škol. Tedy podle hesla, kdo chce vysoké školy bít, prostředky si vždycky najde. (pokračování zde)

Je potřeba vyrvat Vás z letargie!

Milí kolegové studenti!

   Je mi zcela jasné, že většina z Vás je dnes na těchto stránkách poprvé a někteří si jistě říkáte, "o co se to tady ty lidi vlastně snaží..." Bohužel jsem se už několikrát setkal se špatnou informovaností pardubických studentů ohledně aktuálního dění kolem připravované reformy vysokého školství, způsobenou možná nezájmem a laxností, možná stylem, jakým je postavena dosavadní informační kampaň... (pokračování zde)

Vzkaz pro Dobeše

V Pardubicích 24. ledna 2012

Ministře školství, mládeže a tělovýchovy České republiky Josefe Dobeši,

váš postoj vůči reprezentacím vysokých škol je pro mě projevem tupé arogance člověka, jenž momentálně (možná náhodou, možná nedopatřením) zastává vysokou státní funkci. Měl byste si uvědomit, že agrese a arogance nejsou projevem síly, ale slabosti a neschopnosti vést dialog. Měl byste si uvědomit, že vysoké školy nejsou převýchovné ústavy, studenti nejsou chovanci, učitelé nejsou dozorci a vy nejste vrchní dozorce. Měl byste si uvědomit, že protesty akademické obce vysokých škol nejsou vzpourou deprivantů, ale legitimní snahou o zahájení korektní partnerské diskuse nad předkládanými zákony. Měl byste si uvědomit, že akademická obec vysokých škol má právo vznášet připomínky a žádat vysvětlení, ale že má též právo bránit se změnám, které vnímá nejen jako ohrožení své, ale jako ohrožení celé společnosti. Měl byste si uvědomit, že zejména vaší vinou se situace vyhrocuje a spěje k vážnému střetu. Pokud nejste takovéto sebereflexe schopen, nepatříte tam, kde jste, ale úplně někam jinam.

Prof. Ing. Oldřich Pytela, DrSc.

Univerzita Pardubice

Vysokoškolská reforma odrazem úpadku politické kultury

   V posledních měsících a týdnech jsme svědky i přímými účastníky procesu, na jehož konci by měl být vznik zcela nového a schválení schopného vysokoškolského zákona, stejně tak jako zákona o finanční pomoci studentům. Tento proces však neprobíhá zcela korektně zvláště ve vztahu k těm, jejichž současné i budoucí působení na vysokoškolské půdě mají oba zákony nejvíce ovlivnit. Nutno podotknout, že návrh vysokoškolského zákona je de facto koncipován pouze pro veřejné vysoké školy, právní úpravou soukromých škol se nezabývá vůbec.

   Není účelem zde vyjmenovávat jednotlivé sporné body obou věcných záměrů, spíše bych chtěl z pohledu studenta doktorského studia reagovat na ty z nich, které mně osobně připadají nejvíce problematické a v některých případech až ironicky úsměvné.

   Jedním z těchto bodů je bezesporu návrh na změnu vnitřního uspořádání orgánů univerzity, resp. omezení její autonomie na základě přesunu zásadních pravomocí z rukou akademického senátu i rektora na tzv. radu vysoké školy. Tu by měli tvořit externí „zástupci veřejnosti“, v praxi tedy lidé z komerční sféry, nezřídka napojení na politickou reprezentaci. Tím hrozí nejen to, že zájmy univerzity budou podléhat partikulárním zájmům těchto zástupců, ale do jisté míry dojde i ke zničení vnitřní demokracie vysoké školy. K tomu však přispěje také stanovení pevného podílu studentů v akademických senátech ve výši jedné třetiny oproti dnešnímu zastoupení v rozmezí 1/3 až 1/2. Přitom právě studenti tvoří nejpočetnější složku akademické obce, jejíž podíl na rozhodování o fungování univerzity spolu s akademickými pracovníky by v žádném případě neměl být direktivně omezován.

   Bez povšimnutí v rámci reformy kupodivu zůstaly volně se množící a oproti veřejným vysokým školám co do kvality mnohem hůře kontrolovatelné školy soukromé, jejichž studenti vystupující spíše v rolích klientů, často zaštítěných finančním kapitálem svých movitých rodičů, získávají vysokoškolské tituly, aniž by výrazně záleželo na jejich skutečných schopnostech. Tato slova pochopitelně nelze zcela paušalizovat, naznačená praxe je však dle mého názoru poměrně běžná. Každopádně pokud vysokoškolský zákon v současném navrhovaném znění dojde až do „zdárného“ konce, na popsané situaci se rozhodně nic nezmění, právě naopak. K podobnému rázu totiž sklouzne i vysoké školství veřejné, jelikož naprosto nedomyšlený systém školného bez jakékoliv stipendijní podpory talentů a studentů sociálně slabých, kteří o studium projeví skutečný zájem, rozhodně nepřispěje ke zkvalitnění výuky ani spektra studujících, a už vůbec nepovede k potřebné motivaci. Navíc navrhovaný způsob placení školného formou půjček u komerčních bank se státem dotovanými úroky, které vlastně opět zaplatí daňoví poplatníci, je vzhledem ke snížení hranice hrubého měsíčního příjmu absolventa nutné k počátku splácení úvěru ze zhruba 24 na 16 tisíc korun další ránou pod pás.

   Pokud zde byla řeč o motivaci studentů, tak tu zřejmě ztratí i akademičtí pracovníci, jelikož vytvořením nedostatečně specifikovaných funkčních míst pro profesory a docenty, jejichž habilitace bude za nejasných podmínek někde platit, jinde nikoliv, skončí většina vysokoškolských pracovníků bez dalších ambic (na jejich schopnostech často nezávislých) na pozicích odborných asistentů (tedy s doktorátem), kteří mají navíc pro jednotlivé fakulty a ústavy v době šetření nespornou výhodu – jsou totiž mnohem levnější. S největší pravděpodobností jich také bude mnohem více hledat štěstí ve zcela jiném sektoru.

   Ministr školství Josef Dobeš se sice ve svých mediálních výstupech odkazuje na praxe přejímané z právního prostředí „západních“ států, jako je např. Rakousko, ty jsou však bez hlubšího smyslu vytrhávány ze svého původního kontextu a místních poměrů platných v dané zemi. Proto jejich aplikace v rámci připravovaného zákona působí dojmem amorfního slepence nejrůznějších opatření, k jehož přepracování do konkrétního tvaru by někdy postačovalo užití selského rozumu.

   Tento doslova „legislativní paskvil“ je pouhým důkazem úpadku politické kultury a kvality zástupců politické reprezentace v naší zemi, kterou lze v posledních letech a obzvláště měsících pozorovat nejen na vládní, ale i krajské a komunální úrovni, bohužel „napříč politickým spektrem“. Dosavadní arogance ministra školství vůči zásadním připomínkám k věcným záměrům obou zákonů ze strany nejvyšších zástupců veřejných vysokých škol a univerzit nemá obdoby. Navíc fluktuace jeho poradců a náměstků za poslední půldruhý rok je vskutku nevídaná a jistě nepřispívá ke kvalitě odvedené práce celého ministerstva. To je také například odrazem způsobu (ne)čerpání evropských dotací v ne zcela zanedbatelných miliardových částkách. Přesto je Josef Dobeš – i přes některá svá totalitární jednání – dle pana prezidenta Klause zřejmě „nejschopnějším porevolučním ministrem školství“, za kterým zatím pevně stojí i současný předseda vlády.

   A byl to opět Václav Klaus, který celé věci ohledně současného dění okolo připravované reformy dodal skutečnou korunu. Jeho absurdní „pobouření“ z postojů akademické obce k připravovaným zákonům jsme mohli s otevřenými ústy poslouchat z éteru Českého rozhlasu dne 24. 1. 2012. Myslím si, že pan prezident by měl být pobouřen ze zcela jiných událostí, ke kterým dochází v této zemi, než z legitimních zamítavých stanovisek akademiků ke zmíněným paskvilům.

Koneckonců nezbývá než doufat, že jednání přislíbená ministrem školství s představiteli akademické obce (rektory) ve věci obou návrhů konečně povedou k procitnutí Josefa Dobeše z jeho podivných snů, které doposud silně otupují jeho zdravé uvažování.

   Pokud však nedojde k uspokojivému řešení nastalé situace (z čehož mám poměrně silné obavy), zcela jednoznačně podpořím stanoviska Akademického senátu Univerzity Pardubice a zapojím se společně se svými kolegy do plánovaných protestních akcí. Proto bych chtěl na tomto místě vyzvat i další studenty nejen z Univerzity Pardubice, kterým není lhostejný osud jejich Alma mater a tím pádem i osud jich samotných, aby se rovněž zajímali o dění kolem zmíněných návrhů a případně se aktivně podíleli na dalších opatřeních.

V Pardubicích dne 28. 1. 2012                                                        

Ladislav Nekvapil

student FF UPa

Článek publikován dne 28. 1. 2012 na diskuzi pardubického univerzitního intranetu  věnované návrhům vysokoškolských zákonů (https://dokumenty.upce.cz/diskuze/zakon-vs/tema-5.html)